Vliv světla na organismus

O významu světla pro život není žádných pochyb. Světlo je jednou ze základních podmínek existence buněk. Fototerapie, light therapy, fotonyx, léčba světlem, světloléčba, světelná terapie, léčba pola-rizovaným světlem, světloterapie, bioptronová lampa, PILER light, fototerapie biostimulační lampou nebo prostě jen biolampa. To všechno jsou v literatuře často používané pojmy pro:

VYUŽITÍ POLARIZOVANÉHO (FYZIKÁLNĚ MODIFIKOVANÉHO) SVĚTLA, KTERÉ JE NEJPŘIROZENĚJŠÍM ZDROJEM ŽIVOTODÁRNÉ ENERGIE, K PREVENTIVNÍMU A LÉČEBNÉMU PŮSOBENÍ NA ŽIVÝ ORGANISMUS.

Léčba světlem

v různých formách provází lidstvo od nepaměti. Již staří Řekové si byli dobře vědomi velkého významu světla pro lidské zdraví, a proto budovali lázně, využívající blahodárné účinky slunečních paprsků, prakticky v každém domě. V historii lidstva nejedno dobové rčení parafrázovalo onu tolik známou a praxí mnohokrát ověřenou skutečnost, že nechodí-li někam pravidelně slunce (se svojí světelnou energií), chodí tam o to častěji lékař.

Světelná terapie

je pro svoji jedinečnou schopnost přirozeně aktivovat samoléčebný potenciál lidského organismu již dnes všeobecně uznávanou léčebnou metodou. Řada odborných prací prokázala, že včasná a správná aplikace léčebného polarizovaného světla dokáže snížit celkovou spotřebu léků (ty navíc na rozdíl od světelné terapie působí jen krátkodobě) u mnoha akutně i chronicky nemocných pacientů a zmírnit tak nežádoucí vedlejší účinky řady chemických preparátů (např. na játra, ledviny, žaludek) nebo nebezpečí návyku na jejich užívání. Díky využití výjimečného potenciálu světelné terapie se snižuje vnější zátěž organismu apostupně se posiluje celý imunitní systém.

Laser...

Moderní fototerapie využívá několika typů zdrojů světla, které se liší svými fyzikálními vlastnostmi a účinky na živý organismus. Zatímco některé z nich známe z lékařských ordinací již desítky let (zejména solux nebo horské slunce), jiné (např. laser) využívá lékařská věda výrazněji teprve v posledních letech.

Slovo laser představuje zkratku anglického termínu "Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation" (překlad do češtiny:"Zesilování světla stimulovanou emisí záření"). Lasery, které patřík nejvýznamnějším objevům 20. století, rozdělujeme v medicíně podle výkonu světelného paprsku na neinvazivní (biostimulační) a invazivní (chirurgické).

Fyzikálně modifikovaný léčebný laserový paprsek se od světla z běžných zdrojů odlišuje několika zásadními vlastnostmi:

• monochromatický (světlo má jednu vlnovou délku a je proto jednobarevné)
• koherentní (paprsky kmitají ve fázové shodě)
• polarizovaný (vlny světla kmitají v rovnoběžných rovinách, tj. pouze v jednom směru).

Tyto vlastnosti laseru umožňují dodání poměrně velkého množství světelné energie na malou plochu. Světelná energie – postupně pohlcovaná tkání, kterou proniká – následně vyvolává z léčebného hlediska významné fotochemické změny. Rozšíření laserové terapie mimo lékařské ordinace však zabránila její vysoká cena a přísné bezpečnostní a hygienické normy, protože při neodborné manipulaci s laserem hrozí i trvalé poškození zdraví.

Průlom při rozšiřování světelné terapie i mimo lékařské ordinace znamenaly až výsledky řady laborator-ních pokusů s biostimulačním laserovým paprskem. Ty prokázaly, že na léčebné schopnosti světla má zásadní vliv především míra jeho polarizace, která však sama o sobě nepředstavuje pro uživatele

žádné zdravotní riziko. Proto přistoupily vědecké týmy k pokusům, které měly prokázat, že určitého biostimulačního efektu lze dosáhnout i s jiným zdrojem polarizovaného světla, než s laserem.

Výsledkem této snahy byl výrazně jednodušší, levnější a přitom terapeuticky stále ještě účinný zdroj polarizovaného světla, komerčně označovaný jako biolampa.